Jak nelogicky funguje lidská psychika

zena_nenavidi_muzeMnoho lidí se mě ptá, jak je možné, že si vytvoří nelogické a nepochopitelné programy ve svém podvědomí. Často se mi stává, že při konzultaci s klientem, ve které se snažím objevit zdroj problému, najdeme podvědomý program, kterému klient nemůže uvěřit nebo s ním nesouhlasí. Tvrdí, že „tohle jsem si nikdy nemyslel, tomu jsem nikdy nevěřil…“ a podobně.

Jenže lidské podvědomí je velmi záludné bludiště myšlenek a pocitů, ve kterém velmi často vůbec žádná logika není. Právě proto tak veliké procento lidí nedokáže vyřešit svůj problém bez pomoci. Protože nedokážou najít jeho příčinu.

Jako ukázkový příklad mohu uvést příběh jedné klientky, které budu říkat třeba Jitka. Nepřála si totiž, abych její pravé jméno uvedl. Jitka mi napsala, že jí trápí problém s její dcerou Martinou. Ta byla ve věku, ve kterém ostatní dívky už koukají po chlapcích, prožívají první platonické (někdy už i opravdové) lásky, špitají si s kamarádkami který kluk se jim líbí…

Martina ale otevřeně hovořila o chlapcích velmi negativně. Dokonce projevovala nenávist vůči těm, kteří se s ní snažili spřátelit nebo sblížit. Jitka mě kontaktovala v obavě, že její dcera má buď nějaké psychické problémy, nebo homosexuální (lesbickou) orientaci. Nejprve jsem o celé věci mluvil s Jitkou a už z našeho rozhovoru vyplynulo, že problém bude poměrně komplikovaný.

Co se tedy vlastně stalo? Když bylo Martině 10 let, její otec opustil rodinu a odstěhoval se k nové přítelkyni. Martina to nesla velmi těžce a byla hodně nešťastná. Stále plakala, chtěla vidět otce, chtěla ho navštěvovat velmi často, ale jemu se do toho moc nechtělo. Ne že by dceru neměl rád, ale prostě přijal svou novou rodinu a nechtěl se moc vracet k minulosti. Jenže Martina ho milovala, byl to její milovaný tatínek.

Přibližně půl roku po jeho odchodu se její nenávist vůči chlapcům i mužům začala projevovat. Nejprve se jim jen vyhýbala, později se k nim chovala velmi nepříjemně a nakonec projevovala otevřenou nenávist. Mluvila o mužích obecně velmi hanlivě a sprostě, nadávala jim, zkrátka je „házela do jednoho pytle“.

Po rozhovoru s Martinou jsem jsem už získal naprostou jistotu, že jsem se hned od počátku nemýlil. Když mi Jitka poprvé tento příběh vyprávěla, hned jsem získal podezření, že nejde o homosexualitu. Domníval jsem se, že na vině je její otec a jeho odchod od rodiny. Jitka se se mnou dohadovala, a tvrdila, že to není možné. „Ona ho strašně miluje, když ho vidí, s rozběhem mu skočí do náruče.“ Ale Martina mi mou hypotézu při rozhovoru potvrdila.

Svého otce miluje nade všechno, a on jí hrozně moc ublížil tím, že je opustil. Jenže jak mohla svého otce za ten čin nenávidět, když ho miluje? Ona by pak o tu lásku k otci přišla. Její podvědomí to vyřešilo vlastně kulantně. Zachovala si lásku k otci, ale tu bolest z jeho odchodu podvědomí obrátilo v nenávist vůči všem ostatním mužům. Proč? Martina si neuměla představit, že by otce nenáviděla. Chyběl jí každou minutu jejího života, kdy odešel, a kdyby ho začala nenávidět, přišla by o něj úplně, a to nemohla dopustit. Ale jak se vyrovnat s tou bolestí? Když Vás někdo takhle moc zklame a způsobí tolik bolesti, musíte svůj vztek a nenávist někam nasměrovat. Jen málokdo umí své emoce zpracovat tak, aby ho taková bolest nějak neovlivnila ve vztahu k okolí.

No a Martina, tedy její podvědomí, nasměrovalo tu nenávist proti ostatním mužům. Po několika terapeutických rozhovorech Martina zpracovala svou nenávist natolik, že přestala obviňovat mužské pohlaví, dokonce se začala s chlapci přátelit. No a tatínek? Lásku k němu jsme zachovali. Vždyť každý dělá chyby. A někdy člověk udělá něco, co jinému ublíží, aniž by to byl záměr. Martina je dnes citově mnohem zralejší, má normální vztah s kamarády.

Naštěstí jsme včas vyřešili problém, který mohl skončit špatně. Nebyla by první ani poslední ženou, která touží po lásce muže, ale nikdy žádnou nezíská, protože uvnitř cítí vůči mužům nedůvěru, obává se zklamání a bolesti. A někdy z naprosto nelogických důvodů, protože podvědomý program se jednou vytvoří ne na základě logiky, ale na základě emocí, a pak nás ovlivňuje třeba celý život.

 

Facebook komentáře